Osobnostní poruchy u klientů představují povahové odchylky vytvářející nevyváženou osobnost, u níž jsou některé její složky příliš zdůrazněny a jiné potlačeny. Pro okolí bývají v chování těchto lidí nejvíce patrné zakořeněné, stereotypní a neměnné způsoby chování a reagování na široký okruh různých situací.
Díky tomuto omezenému repertoáru reakcí mívají tito lidé často problémy vyrovnat se s obtížnými situacemi, nebo na ně (ve snaze je zvládnout) reagují způsobem, který ubližuje jim, nebo lidem v okolí. Porucha osobnosti tedy ovlivňuje veškeré oblasti života daného člověka a jeho chování také často výrazně ovlivňuje životy ostatních. Protože vlastnosti, které okolí hodnotí jako „poruchové“ jsou součástí osobnosti daného člověka, on je obvykle vnímá jako normální, jemu vlastní. A to i přesto, že vedou ke konfliktům s ostatními, což mu způsobuje bolest a utrpení. Stává se tedy, že lidé s poruchou osobnosti nevidí problém u sebe, ale u ostatních. Podle převládajících projevů v chování se dělí na několik subtypů.
Pro člověka s paranoidní poruchou osobnosti je typická podezřívavost a sklon překrucovat a mylně interpretovat neutrální nebo přátelsky laděné chování druhých jako nepřátelské, pohrdavé. Lidé s touto poruchou jsou nedůvěřiví k druhým a nadměrně citliví k odmítnutí.
Pro lidi se schizoidní poruchou osobnosti je charakteristický emoční chlad, odstup, omezená schopnost vyjadřovat city vůči jiným lidem, uzavřenost, nadměrný únik do fantazie, nedostatek touhy po vztazích.
Člověk s dissociální poruchou osobnosti uspokojuje vlastní potřeby bez ohledu na jiné, je nezodpovědný a bezohledný vůči společenským normám, pravidlům a závazkům, častá je neschopnost udržovat trvalé vztahy, je nízká tolerance k frustraci, nízký práh pro uvolnění agrese a násilí.
Pro hraniční poruchu osobnosti je typická nestabilita v projevech chování, emocí i ve vztazích k ostatním lidem. Tyto vztahy jsou často velice intenzivní, ale nestálé. U těchto klientů jsou časté sklony k sebepoškozování a chronické pocity prázdnoty. Slovo hraniční znamená, že se lidé s touto diagnózou mohou velice snadno ocitnout na hranici psychózy.
Pro histrionskou poruchu osobnosti je charakteristická teatrálnost, přehnaný projev emocí, nedostatečná racionální kontrola, citová zranitelnost, mělká labilní emotivita. Častá je nespokojenost s tím, jak věci vypadají, časté jsou též problémy v mezilidských vztazích.
Klient se závislou poruchou osobnosti vytváří závislé vztahy, ponechává odpovědnost za důležitá životní rozhodnutí osobám, na nichž je závislý, podřizuje jim vlastní potřeby, má přehnané obavy, že bude opuštěn a nebude schopen se o sebe postarat.
Léčba a pomoc lidem s poruchou osobnosti bývá velmi zdlouhavá, uplatňuje se zejména psychoterapie. Pacienti s diagnózou poruchy osobnosti mívají nižší frustrační toleranci, hůře zvládají málo strukturované a nové situace, častěji se depresivně či úzkostně dekompenzují, následně důležitou roli hraje farmakoterapie.